Je ráno po svatbě v Káni Galilejské. Hosté se pomalu probouzejí, většina z nich se drží za hlavu a sténá. Jeden muž prosí: "Já mám takovou žízeň! Skočte někdo prosím pro vodu..." Ježíš se zvedne, že tedy půjde, když vtom všichni svorně vykřiknou: "NE! Ty už ne..."
Znovu se sešla Velerada a Kaifáš, brunátný vztekem, hřímá: „Josefe z Arimatie, ty, vážený Žid, dobrý a respektovaný člověk, člen Velerady…ty, ty, tys prý dal svůj hrob tomu podvodníkovi Nazaretskému“. Vy naděláte… Tak aby bylo jasno: za prvé: nedal, ale půjčil. A za druhé: jen na tři dny…“.
Hlášky dětí: "V dobách Kaina a Ábela představovali padesát procent mládeže vrazi."

Církev není elitní organizace shromažďující „dokonalé“. Víra není ideologie, ale živoucí vztah s Bohem, vztah, který není bez překážek. Není nic odpornějšího než sebejistí lidé co si vyšlapají cestičku sněhem do kostela, zasednou lhostejně do lavic „autobusu“ a čekají, že si odbydou svou nedělní povinnost.
A nebo lidé co se urputně zabývají tím co je třeba v předpisech splnit pro svou církevní povinnost a zapomenou na Boha i své bližní, na lásku, na vztahy. Ve své „zbožné“ snaživosti se stávají sami sobě bohy a tak trochu zapomínají skutečnému Bohu naslouchat. A to i v modlitbě.
Jsme moudřejší my a nebo Bůh? Pokud Bůh, dejme mu přednost v modlitbě a v tichu naslouchejme co nám chce sdělit k životním situacím, dříve než otevřeme ústa... Setkat se s Bohem, znamená často i nejdříve mlčet :)

Byť má pan Dr. Malý svérázný styl moderně, modernisticky škatulkovat :) a hned první větou poněkud paušalizovat a někdy se uchylovat až k mírné výstřední demagogii, tak za mne má pan doktor jedničku podtrženou. A proč? Projel jsem si některá představení signatářů, zhodnotil ovoce, popřemýšlel s odstupem doby o tom, proč i paní husitská farářka Viktorie Kopecká podepsala a po pár měsících poté se předvádí se svou zapíranou partnerkou.... Inu, pane Radomíre, nemáte úsměv jako paní Viktorie, ale jste na správné straně, byť postmoderním světem neoblíbené. Takže díky za stručné shrnutí, bylo potřeba. Mimochodem, mnozí ti "neomodernisté", jak je nazýváte, jsou příliš opojeni sami sebou, vznášejí se v tom akademickém alobalu neviditelné pýchy, ale zapomínají na Krista, zapomínají na to, že k lásce patří i náročnost a i láska má své mantinely. Není dovoleno vše...
Udavačství – hlavní „zbraň“ českých neomodernistů
PhDr. Radomír Malý
03.07.2023 763 slov 4 min.
O tom, že současní modernističtí …Více

...Z různých zjevení zesnulých je nám umožněno částečně vědět, co se děje s duší, když vychází z těla. Jakmile přestává vidět prostřednictvím tělesných očí, otevírá se jí zření duchovní. Často se to stává umírajícím - tedy ještě před koncem tělesného života. Hledí na osoby, které jí obklopily, a dokonce s nimi hovoří. Vidí to, co nevidí ostatní přítomní lidé. Po odchodu z těla se duše ocitá mezi ostatními duchy, dobrými i zlými. Obvykle míří k těm, kteří jsou jí duchovně příbuzní. Pokud byla za svého přebývá v těle po vlivem některých z nich, zůstává na nich závislá i po opuštění těla - i kdyby jí při setkání připadali odporní.
V průběhu dvou dnů po odchodu z těla má duše relativní svobodu, může navštěvovat místa na zemi, které měla ráda, ale třetího dne se vydá do jiných prostorů. Na nadcházející cestě ji očekává setkání s pluky zlých duchů, kteří se budou snažit zastavit ji na jejím putování vzhůru tím, že ji budou usvědčovat z různých hříchů, k nimž ji sami svedli. Podle různých …Více