Otče náš. Modlitba s kterou nelze zabloudit....

Odkaz Krista. Je mnoho věcí, které nevnímáme, překračujeme, stereotypně vykonáváme. Pokud chceme duchovně, ale i lidsky zemřít, pak není nic lepšího, než se stát mantrujícím kolovrátkem, který bezmyšlenkovitě vypouští zvuky ze svých úst. Takový člověk se stane pouze zvukovým doplňkem světa, kostela, modlitebny a nebo ve větším počtu přímo akustickým tělesem, které dokázalo umrtvit svou duši, pokud necítí vroucnost vztahu, kterým může prožívat vazbu s Bohem Otcem.

A tak podobně jako u drog se musí zvyšovat postupně dávky a tělo více chátrá a nebo to i více leze do peněženky, tak i duchovní svět se stane občas rezistentní vůči opravdovým slovům a začne vytvářet další a další slovní balast, oslavné ódy, košaté oslovení, sladkobolné projevy, soukromé vizualizace, kterými se chce zkamenělé a otupělé srdce prodrat a pozvednout k Bohu. Srdce, které už neslyší na ty základní slova víry a potřebuje stále větší a větší "dávky" a impulsy ke své existenci... Modleme se Otčenáš s vědomím vztahu a lásky k Tomu, který tolikrát mlčí v našem životě, protože zkrátka není našim sluhou ale svrchovaným Tvůrcem života a Spasitelem našich duší. Stačí tak málo.... MILOVAT.
A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. (List Korintským - Bible)