Řehoř: Uvedl bych zde další přílohu výše uvedené encykliky: Syllabus Piusa IX. obsahující tyto hlavní bludy tehdejší doby, tak jak jej ŘKC vnímala:
www.musculus.cz/tdj/049-Priloha-41-…
§ III. Bludy Indiferentismus, latitudinarismus (volnost víry a rovnost věr)
15. Jest svobodno každému člověku přijmouti a vyznávati to náboženství, jež ve svém lidském rozumu uzná za pravé a pravdivé.
16. Lidé mohou v kterémkoliv náboženském kultu nalézti svou cestu věčné spásy a dojíti věčné blaženosti.
17. Ve věčnou spásu všech těch, kteří nežijí v pravé Církvi Kristově, můžeme míti alespoň dobrou
18. Protestantismus není nic jiného, než odlišná forma jednoho a téhož pravého křesťanského náboženství, a jest se v něm možno právě tak Bohu líbiti jako v Církvi katolické.
§ X. Bludy, které se týkají dnešního liberalismu
77. V této dnešní době již není vhodné, aby katolické náboženství bylo považováno za jediné státní náboženství a aby všechny ostatní jakékoliv kulty byly vylučovány.
78. Bylo by proto chvályhodné, že v některých katolických zemích bylo zákonem postaráno o to, aby přistěhovalcům byl dovolen veřejný výkon jakéhokoliv jejich náboženského kultu.
79. Jest tedy omyl, že občanská svoboda jakéhokoliv kultu, nebo plná a všem přiznaná volnost pronášeti zjevně a veřejně jakékoliv názory a myšlenky, vede příliš snadno ke zkáze mravů a myslí, a k šíření zhoubné lhostejnosti náboženské.

Řehoř: Podporu obnovení jednoty mezi křesťany, řešil Druhý vatikánský koncil. Dekret o ekumenismu Unitatis Redintegratio , napsal papež Pavel VI /uvádím pár citací /.
www.vatican.va/…/vat-ii_decree_1…
….Nicméně však jsou vírou ve křtu ospravedlněni a přivtěleni ke Kristu, proto jim náleží čestné označení křesťanů a synové katolické církve je oprávněně uznávají za bratry v Pánu. /vztah odloučených bratří ke katolické církvi 3/
Opravdový ekumenismus není možný bez vnitřního obrácení….
....Neboť čím těsněji bude společenství, které je sjednocuje s Otcem, Slovem a Duchem, tím hlouběji a snadněji budou schopni rozvíjet vzájemné bratrství……./obrácení srdce 7/
……a přímo žádoucí, aby se katolíci spojili v modlitbě s odloučenými bratry…
….jsou všichni lidé bez vyjímky voláni k společnému dílu, tím spíše věřící v Boha, ale nejpředněji
všichni křesťané jako nositelé Kristova jména. Spolupráce všech křesťanů vyjadřuje živým způsobem spojení, které je již navzájem sjednocuje, a staví do plnějšího světla tvář Kristova služebníka./spolupráce s bratry 12/
……..Přesto se však radujeme, když vidíme, že odloučení bratři směřují ke Kristu jako zdroji a středu církevního společenství. Touha po spojení s Kristem je vede k tomu, aby stále více hledali jednotu a také vydávali svědectví o své víře u všech národů. /víra v Krista 20/
ŘK katechismus 818,1271: Křest je základem společenství všech křesťanů, i těch kteří ještě nejsou v plném společenství s katolickou církví…..Jsou však vírou ve křtu ospravedlněni a přivtěleni ke Kristu….a synové katolické církve je označují za bratry v Pánu. Atd, atd…...

Řehoř: nebudu dohledávat všechno, ale pouze bych uvedl tyto další dokumenty z 2. Vat. koncilu, které napsal opět papež Pavel VI. Další odkazy jsou v katechismu, atd…. Řeší nejen ještě ekumenismus, ale i synkretismus.
Vztah ŘKC k východním církvím
www.vatican.va/…/vat-ii_decree_1…
SVÁTOSTNÁ ÚČAST
27 Při zachování připomenutých zásad se mohou udělovat svátosti pokání, eucharistie a pomazání nemocných východním křesťanům, kteří jsou bez viny odloučeni od katolické církve, jestliže sami o ně žádají a jsou řádně připraveni. I katolíkům je dovoleno žádat tyto svátosti od těch nekatolických kněží, v jejichž církvi se svátosti platně udělují, kdykoli to radí
nutnost nebo opravdový duchovní užitek, a přístup ke katolickému knězi je fyzicky nebo morálně nemožný. (33)((33/Za podklad zmírnění se považuje: 1. platnost svátostí, 2. upřímný úmysl a dispozice, 3. nutnost pro věčnou spásu, 4. nepřítomnost vlastního kněze, 5. vyloučení nebezpečí, kterých je třeba se varovat, a vyloučení formálního souhlasu s bludem.))
MIMOSVÁTOSTNÁ ÚČAST
28 Při zachování týchž zásad je z oprávněného důvodu dovolena také společná účast katolíků a odloučených východních bratří (34)((34/Jde tu o uvedenou „mimosvátostnou spoluúčast v bohoslužbě“ (communicatio in sacris extrasacramentalis). Koncil povoluje zmírnění, je však třeba zachovat předpisy.)) na posvátných úkonech, věcech a místech.
vztah ŘKC k ostatním náboženstvím /islám, atd../
www.vatican.va/…/vat-ii_decl_196…