Tady je to rozebráno velice fundovaně:
www.ikarmel.cz/kniha/Nas-letopocet-J…
Anotace knihy:
Původce křesťanského letopočtu Dionysius byl viněn, že špatně vypočítal náš letopočet. Někteří tvrdili, že je tu rozdíl 5 let, jiní 9 let. Už to dokazuje, že k svému závěru nedošli na základě výpočtů, protože údajná chyba může být jen jedna. P. Pouč se věnoval své práci mnoho let a srovnáním roku solárního s rokem lunárním, který byl tehdy používán, došel k závěru, že Kristus se narodil skutečně v našem roce –1 a zemřel určitě v roce 33. Všímá si též letopočtu židovského, seleukovského, babylonského, egyptského a srovnáním s naším mu ony dávají za pravdu. Objevil rovněž, že Flaviovy „Starožitnosti“ byly na některých místech záměrně porušeny a neporušená místa sama pachatele usvědčují. Stalo se tak, aby se zdálo, že náš letopočet má chybu.

cena knihy - 140 Kč

Tak, konečně se mi podařilo najít knížku "O vědě a víře" od Jiřího Grygara (nelekejte se ;-) - chci zde ocitovat jeden velice zajímavý astronomický údaj ohledně "Betlémské hvězdy".
Pro zachování kontextu cituji šířeji:

"...Kepler vypočítal, že v roce 7 BC (tj. p.n.l - moje pozn.) došlo dokonce k trojnásobné konjunkci planet Jupiteru a Saturnu v souhvězdí Ryb. Moderní výpočty Keplerovu studii v plném rozsahu potvrdily. K úhlovému přiblížení Jupiteru a Saturnu došlo 29. května, 30. září a 5. prosince zmíněného roku, přičemž úhlové vzdálenosti obou těles se zmenšily na 1° (dva průměry Měsíce), což byl zajisté neobyčejně nápadný úkaz.

Podle těchto indicií se Kristus narodil koncem léta či na podzim r. 7 BC, ve shodě se zmíněnou "chybou" opata Dionysia. Pouze R.W. Sinnot nabízí "alternativní Betlémskou hvězdu" v podobě velmi těsné konjunkce Jupiteru a Venuše, k níž došlo 17. června r.2 BC. Při úhlové vzdálenosti obou planet pouze 0,5 obloukové minuty (lidské oko rozliší v nejlepším případě dva body vzdálené 1 obl. minutu) tak pro pozemského pozorovatele obrazy obou planet splynuly a jevily se jako jediná velmi jasná "hvězda". Poznamenejme, že v srpnu r. 2 BC se všechny tehdy známé planety s vyjímkou Saturnu "sešly" v souhvězdí Lva. Sinnotova alternativa však přináší více nesnází v potřebné synchronizaci ostatních historických reálií, což snižuje její věrohodnost. Keplerova domněnka vypadá i dnes daleko nejpřesvědčivěji.

Konečně posledním astronomicky zařaditelným biblickým údajem je datum Kristova ukřižování. V té době se Židé řídili lunárním kalendářem a datum Velikonoc určovali podle okamžiku prvního jarního úplňku. Začátek lunárních měsíců byl definován prvním zpozorováním Měsíce (po novu) na večerním soumrakovém nebi. (chybné tvrzení - Měsíc lze spatřit tak 2 dny po novu, jak by stihli slavnosti novoluní??? - moje pozn.) Tak lze rekonstruovat data Velikonoc v letech panování Pontia Piláta (26 - 36 AD), přičemž ukřižování nejpravděpodobněji spadá do let 29 - 33 AD. Takto uvažoval Isaac Newton, jenž v r. 1733 nabídl následující alternativy pro Velký pátek: 7. dubna r.30, 3. dubna r.33 a 23. dubna r.34, přičemž poslední možnost považoval za vůbec nejpravděpodobnější. Podle C. Humphreyse a W.D.Waddingtona (1990) v den 3. dubna r.33 v podvečer vyšel v Jeruzalémě Měsíc v úplňku zčásti zatmělý a zatmění skončilo 51 minut po východu Měsíce. To se zdá být ve shodě s líčením evangelistů (Mt 27,45; Mk 15,33; Lk 22,44), a proto podle shodného mínění historiků astronomie právě toto datum lze považovat za den Kristova ukřižování. To ovšem znamená, že Kristus zemřel na kříži ve věku 40 let..."

Protože RNDr. Grygar, CSc, je skálopevně přesvědčen o narození Krista v r.7 p.n.l, tak si vůbec nepřipouští rozpory tohohoto pojetí:
- Herodes nechal zabít chlapce do věku 2 let, podle času, který se dozvěděl od mudrců (Mt 2,16) - mezi objevením hvězdy a příchodem mudrců k Herodovi musel uplynout delší čas - 1-2 roky
- Je téměř jisté datum Kristovy smrti - 3. 4. r.33 n.l. - pokud by se Kristus narodil v letech 7-5 p.n.l. tak by v zemřel ve vyšším věku, než uvádí Lukáš:
"Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let..." (Lk 3,23)

Naproti tomu varianta narození Krista 7 dnů před začátkem roku 1 n.l.
- vyhovuje doba konjunkce Venuše a Jupiteru 1,5 roku před Kristovým narozením - Herodes nechá pobít chlapce do 2 let věku
- vyhovuje z hlediska Kristova věku - umírá ve věku 32 let, 3 měsíců a 10 dnů. Evangelista Jan se zmiňuje, že Ježíš zažil dvoje velikonoční svátky (J 2,13; 6,4) o třetích zemřel - odpovídá to tedy Lukášově informaci, že když vystoupil, měl asi 30 let.
- nejasnost zůstává ohledně znovuobjevení hvězdy, které zmiňuje Matouš 2,9 - buď by se začátkem roku 1 opakovala konjunkce Venuše a Jupiteru, nebo se jednalo o jiný astronomický úkaz
- existuje rozpor mezi narozením Krista na začátku našeho letopočtu a uváděným úmrtím Heroda v r. 4 p.n.l - ohledně toho nabízí vysvětlení Jan Čep v publikaci "Náš letopočet", který se domnívá, že opisy díla historika Josefa Flavia byly ohledně údajů o Herodovi pozměněny, aby uváděly chybné údaje. Pokud by někomu tato domněnka připadala jako neuvěřitelně "násilné ohýbání faktů", měl by se nejdříve zamyslet nad tím, jak je možné, že při určování stáří Turínského plátna radiokarbonovým testem byl vzorek plátna odebrán právě v místě, kde ve středověku byla napohled nezjistitelným způsobem přitkána (ne přišita!) záplata, takže výsledek byl pozměněn v neprospěch pravosti plátna. Někde o tom bylo video - třeba ho někdy najdu.

Také ti děkuji za reakci, Pařezi.
Ještě dodám pro zajímavost (ne pro větší zmatek), že se Ježíš narodil podle dnešního počítání časů 25. prosince. My však rok +1 počítáme až od 1. ledna. Pokud tedy trváme na termínu Léta Páně a přitom se budeme držet našeho kalendáře, pak tu máme několik dnů, které budou každoročně sporné. Jsou to dny od 25. prosince do 1. ledna. Trochu s nadsázkou můžeme tvrdit, že dny od 25. do 31. prosince roku -1 byly paradoxně rokem nula. Ale když nechcete, tak ne.
A ještě jedna zajímavost. Zjistěte si, kdy slaví narození Ježíše naši bratři pravoslavní a proč!
Ale netrapte se nad míru nezbytně nutnou.

Děkuji všem za diskuzi k tématu.
K roku Nula - pojem "nula" lidé tehdy neznali - na wikipedii píší, že Evropané ji používají až od 12. století. Čili křesťanský letopočet počítá roky od narození Krista (tj. "léta Páně"); události v době předchozí počítá v letech před narozením Krista.

Otázkou je, jak se vypořádat s rokem, ve kterém se Kristus narodil? Dnešnímu člověku by připadalo jako nejpřirozenější o tomto roce psát jako o roku narození Krista (např. v záznamu určité události napsat, že nastala v určitý den určitého měsíce roku, kdy se narodil Kristus) a číselně tento rok označit hodnotou "nula".
Dřívější lidé ale toto vnímali jinak - také díky tomu, že ke Kristovu narození došlo těsně před koncem občanského roku (dle Juliánského kalendáře), vnímali celý tento rok jako "rok před narozením Krista".
Číselně tedy po roce (-1) nastává rok (+1).

Pro úplnost snad dodat, že kromě tohoto "historického letopočtu", který s rokem "nula" nepočítá, existuje "astronomický letopočet", který naopak s rokem "nula" počítá - asi proto, že ta chybějící "nula" dělá zmatek ve výpočtech...

Správně, Miraeli. Neexistuje. :)))

Není pochyb o tom, že ve Svaté zemi byly povětrnostní podmínky poněkud jiné, než například v Nízkých Tatrách. Podle níže uvedeného zdroje byla stáda na pastvinách celoročně. To zcela vylučuje představu diskutéra Pokrka.
______________________________________________________________________________________
Pastýř. Podle bibl. zpráv už Ábel byl p-em ovcí [Gn 4,2] a praotcové Izraelců od Abrahama přes Jákoba a jeho syny se zabývali pastýřstvím [Gn 13,1-6]. Palestina a okolní země poskytovaly k pastýřství výborné podmínky. Ze záliby v pastýřském životě usadila se tři pokolení v krajině Zajordánské, bohaté na pastviny [Nu 32,1-5]. Podle Nu 31,32 odňali Izraelci Madiánským 675.000 ovcí, podle 2Kr 3,4 platil moabský král Mesa roční daň 100.000 beránků, Job měl 7000 ovcí [Jb 1,3] a Nabal 3000 ovcí [1S 25,2]. To vše ukazuje, že Palestina byla pastýřskou zemí. Poněvadž s ročním počasím se měnila i pastviska, byli p-i odkázáni na nomádský život ve stanech, aby našli příhodná místa pro svůj dobytek [Gn 4,20; 13,2n; 20,1; sr. Jr 35,6-10]. Chovem dobytka se zabývala obyčejně celá rodina, nejen synové, ale i dcery [Gn 29,6; 30,29n; 37,12n; Ex 2,16n]. Bohatí majitelé ovčínů bydleli v městech nebo vesnicích. Jejich stáda na různých pastvinách opatrovali najatí p-i [Gn 30,31n; 1S 25,2n.7.15n; Za 11,12; J 10,12] nebo členové rodiny [Gn 37,2.12-17; 1S 16,11.19]. P. ručil majiteli za ztrátu ovcí [Gn 31,39]. Mojžíšův Zákon bral v ochranu toho, kdo ztrátu nezavinil svou nedbalostí [Ex 22,10-13].
P. nosil zvláštní pastýřský plášť z ovčí kůže, do něhož se mohl zabalit za špatného a chladného počasí [Jr 43,12]; vedle pláště míval pytlík nebo tlumok na potravu, prak [1S 17,40], pastýřskou hůl nebo berlu, na jednom konci zahnutou, aby jí mohl řídit stáda, pří- pádně vytahovat zapadlé ovce z roklin [Ž 23,4; Mi 7,14; Za 11,7] a neposlušnost trestat. Pomocníkem p-ů byl za všech dob pes [Jb 30,1].
Úkol p-e nebyl jednoduchý. Byl především strážným každé jednotlivé ovce, z nichž mnohým dával zvláštní jména [J 10,4]. I tehdy, přenocovalo-li několik stád v jednom ovčíně, znalo každé hlas svého p-e [J 10,2-5].
Jakmile se ozval, hrnuly se ovce za ním na pastvu. Večer pak p. rozptýlené ovce shledával [Ez 34,12.16; L 15.4, sr. Mt 15,24]. Zvláštním obřadem bylo večerní »prohnání pod holí«, t. j. počítání ovcí [Lv 27,32; Ez 20,37]. Na noc uléhal p. do dveří ovčince, aby byl pohotově k obraně [J 10,3] proti dravé zvěři a lupičům [1S 17,34; Iz 31,4; Am 3,12; Gn 31,39]. P. musel být s ovcemi ve dne v noci [Gn 31,40; L 2,8].
:)))
lide.cb.cz/pavel.mosner/bib_slovnik_nov…

Všetko som popísal nižššie,kto chce rozumieť,nech rozumie.A mimochodom ani katolícki duchovní sa nestavajú proti inému dátumu,napr.tak narýchlo trilógia Benedikta XVI.o živote Ježiša z Nazaretu,kde pripúšťa,že Syn Boží sa nemusel narodiť ani 25. decembra.

Čítajte viac: www.sme.sk/…/papez-spochybni…

Ovčinec. Ohrada, v níž byly ovce shromažďovány na noc [2S 7,8; 1Pa 17,7; Jr 23,3; Ez 34,14; Sof 2,6]. Stálé o-e bývaly ohrazeny zdí [Kral.: stáje Nu 32,16], obyčejně jen s jedním vchodem, ale bez dveří, protože pastýř sám ležel ve vchodu na stráži, takže byl dveřmi ovčince [J 10,1.9]. Zdi byly chráněny trním. Za teplých nocí ležely ovce v nádvoří o-e pod širým nebem, za studených nocí byly shromažďovány v jakýchsi stájích, postavených na závětrné straně vnitřních zdí. O-e bývaly zřizovány obyčejně pro několik stád, hlídaných v noci »správcem« o-e, který znal dobře pastýře těchto stád. Ráno vypustil pastýře, kteří vyvolali a vyvedli své ovce [J 10,2-5]. Za o-e sloužily i chatrnější ohrady, zhotovené z trní. Také jeskyní a jiných přírodních přístřeší bývalo používáno za o-e. Někdy bývaly u o-ů vztyčovány i ochranné věže proti nájezdům loupeživých kmenů [2Pa 26,10; Mi 4,8]. »Veselý o.« [Ez 34,14], hebr. »dobrý o.«, je obrazem blahoslaveného života vykoupeného Izraele [sr. Ž 23], který po dlouhém bloudění na duchovních a nebezpečných pustinách konečně najde bezpečné a duchovně bohaté bydliště. »Krajina pomořská místo ovčinců [= bude sloužit za ovčince], jam [= jeskyní] pastýřských a stájí dobytka« [Sof 2,6]. Zimní mořské přílivy, jež s sebou přinášejí úrodnou prst, vyhlodaly na pobřeží mezi Gázou a Aškalonem v pískových březích velké jeskyně, jež dodnes slouží za o-e. Tato krajina měla být Filištínským vzata a dána Izraelcům, vrátivším se ze zajetí. Kral. nesprávně překládají J 10,16: »Jeden ovčinec a jeden pastýř«. Nutno překládat: »Jedno stádo a jeden pastýř«. Kristus jako dobrý pastýř odstraňuje závoru mezi Židy a pohany a chce mít všecky ve svém stádě, t. j. v církvi.
lide.cb.cz/pavel.mosner/bib_slovnik_nov…