Rusko bude dělat vše jen naoko. Přijde úplný převrat.
Amsterodamské proroctví s mými doplňujícími poznámkami:
Zjavenia v Amsterdame Milujte sa! 20/2010 » Cirkev » autor: ks. Andrzej Trojanowski TChr
www.milujtesa.org/…/zjavenia_v_amst…
„Znovu vidím kríž, ktorý stojí v strede sveta. Pani ma naň upozorňuje. Musím ho prijať, ale odvraciam hlavu. Je to, akoby som bola celé ľudstvo, akoby som odmietala kríž. ,Nie,‘ vraví mi Pani, ,treba ho prijať a postaviť ho do prostriedku.‘“
Toto je úryvok z posolstva Panny Márie z Amsterdamu, mesta, v ktorom sa zhromažďujú desiatky kňazov a tisíce veriacich, aby sa spoločne modlili pred obrazom „Matky všetkých národov“. Toto miesto priťahuje čoraz väčšie množstvo pútnikov odvtedy, čo cirkevná vrchnosť dovolila uctievať Pannu Máriu ako „Matku všetkých národov“ a verejne sa modliť modlitbu, ktorú zjavila. Hľadanie zmyslu tohto titulu Panny Márie a zjavenej modlitby nás posunie späť k nevšedným udalostiam, ktoré sa stali pred päťdesiatimi rokmi.
Dňa 25. marca 1945 na slávnosť Zvestovania Pána sa Panna Mária zjavila jednoduchej žene Ide Peerdemanovej, ktorá žila so svojimi sestrami v Amsterdame. Svedkom Idinho zážitku a prvého zjavenia bol aj jej spovedník a duchovný vodca, otec Frehe, ktorý počas pobytu v meste navštívil aj Idin dom. Uvádzame najdôležitejšie úryvky z Idinho denníka, v ktorom opisuje túto udalosť.
„Bol čas vojny, panovala zima a hlad. Živo sme sa rozprávali, keď ma zrazu čosi nečakane akoby pobádalo odísť do druhej izby. V jednom kúte izby som zazrela svetlo, ktoré sa ku mne približovalo. Stena izby aj všetko, čo tam bolo, sa mi stratilo z očí. Bolo to more svetla a prázdna hĺbka. Zrazu som zbadala, ako z hĺbky vystupuje nejaká žena... Mala oblečené biele šaty prepásané v páse. Zastala s rukami spustenými nadol a dlaňami obrátenými smerom ku mne. Ako som na ňu hľadela, ovládol ma zvláštny pocit. Pomyslela som si: ,Musí to byť najsvätejšia Panna, nič iné nie je možné.‘ Vtedy mi zrazu povedala: ,Opakuj po mne.‘ Začala som teda opakovať slovo za slovom, lebo hovorila veľmi pomaly. Postava hovorila: ,Tri znamená marec, štyri – apríl, päť – máj,‘ postupne pri tom dvíhala tri, štyri a päť prstov. (Bolo to proroctvo, pretože 5. mája 1945 sa pre Holandsko skončila Druhá svetová vojna.) Vtedy mi ukázala ruženec a povedala: ,Za to vďačíte tomuto. Vytrvajte!‘ A po krátkej prestávke dodala: ,Modlitba sa musí šíriť.‘ Vtedy som uvidela veľké množstvo vojakov. Postava vzala do ruky krížik ruženca a ukázala na Krista. Potom znovu na vojakov a povedala: ,Už onedlho sa vrátia domov.‘ Moje sestry aj otec Frehe prišli ku mne. Počula som, že otec povedal: ,Čo to robí? Asi chce byť svätá?!‘ Keď však počul, že začínam hovoriť, povedal jednej z mojich sestier: ,Zapisuj všetko, čo hovorí.‘ Jej sa však nechcelo vykonať príkaz, lebo ho považovala za nezmyselný. Ale otec Frehe jej znovu prikázal: ,Zapisuj!‘ Keď som zopakovala niekoľko slov, ktoré vyslovila postava, začula som, ako otec Frehe hovorí: ,Opýtaj sa, kto to je.‘ Opýtala som sa teda: ,Si, si Panna Mária?‘ Postava sa na mňa usmiala a povedala mi: ,Budú ma nazývať: «Pani, Matka.»‘ Zopakovala som: ,Budú ma nazývať: «Pani, Matka.»‘ Začula som, ako otec Frehe povedal: ,Pani? To som ešte nikdy nepočul. Pani?‘ A on aj moja sestra, ktorá všetko zapisovala, sa začali nahlas smiať... Pozrela som sa na svoju ruku. Položili predo mňa veľký kríž a musela som ho zdvihnúť. Dvíhala som ho pomaly, pretože bol veľmi ťažký. Keď mi postava všetko povedala, začala sa postupne vzďaľovať. Až vtedy zmizlo aj svetlo a zbadala som, že som vo svojej izbe a že všetko v nej je rovnaké ako predtým.“
25 posolstiev z rokov 1945 – 1950
obsahuje mnoho napomenutí, výstrah a predpovedí, ale aj prísľubov a potešení. Slová a symbolické videnia, ktoré boli na začiatku ťažko pochopiteľné, sa vyjasňovali v priebehu rokov, keď sa prorocky predpovedané udalosti skutočne napĺňali. Napríklad, kto by v tých rokoch očakával, že bude zvolaný koncil, ktorý Pani predpovedala, keď ukázala cirkevných predstaviteľov zasadajúcich vo Vatikáne. Udivujúce je, že vizionárka videla obrazy vojen, ktoré v súčasnosti prebiehajú vo svete. „Zrazu som videla Balkán. Znovu bojujú. Pani mi hovorí: ,Budú ťažké boje... V Jeruzaleme si národy Východu držia tváre v rukách. Budú zúfať nad svojím mestom...‘ Vtedy som pocítila vo svojej ruke bolesť a zazrela som Ameriku a Európu a nápis: ,Hospodárska vojna, bojkot, valutová kríza, katastrofy! Rusko bude robiť všetko len naoko. Príde úplný prevrat.‘ Počujem: ,Kristus už nie je. Realizmus, duch realizmu...‘ Pani hovorí: ,Upozorňuj, že to takto nemôže pokračovať. Môjho Syna znovu prenasledujú. Vezmi kríž a postav ho doprostred. Až vtedy nastane pokoj...‘ A teraz vidím nápis: ,Poriadok, Láska a Spravodlivosť.‘ Pani hovorí: ,Kým tieto slová nebudú viditeľné nad hlavami ľudí a nebudú žiť v ich srdciach, dovtedy nebude nijaká vyhliadka na pokoj. Kresťanské národy, pohania vás to naučia.‘“
Avšak proroctvá, ktoré Ida dostala, v žiadnom prípade neslúžia na uspokojenie zvedavosti či na vyvolávanie senzácií. Ich úlohou je zvýrazniť závažnosť základného posolstva, ktorým je výzva k obráteniu. „Chcem ho znovu podarovať svetu,“ hovorí Panna Mária v Amsterdame a ukazuje na Syna. A kto dokáže lepšie ukázať cestu návratu ku Kristovi než ona?
Táto cesta sa na prvý pohľad zdá dosť neobyčajná. Panna Mária prichádza v Amsterdame ako Spoluvykupiteľka, Prostrednica a Orodovnica a predpovedá, že teologická pravda, ktorú vyjadrujú tieto tri tituly, Cirkev slávnostne vyhlási ako dogmu. Dogma má byť vyhlásená vo forme titulu Matka všetkých národov. Bude to posledná a najdôležitejšia mariánska dogma, ako Panna Mária sama vysvetľuje, a jej vyhlásenie prinesie novú duchovnú obrodu ľudstva a skutočný pokoj medzi národmi. Ako by mala nová dogma pozdvihnúť svet z duchovnej krízy a zachrániť ho od hrozby prírodných a ekonomických katastrof a uskutočniť víťazstvo Božej milosti v ľudských srdciach? Je udivujúce, že Panna Mária nás vo svojich posolstvách sama povzbudzuje, aby sme si položili túto otázku. A aj sama odpovedá prostredníctvom slov a obrazov, ktoré majú nesmiernu teologickú hĺbku.
Na „zobrazenie“ a prípravu novej dogmy si Panna Mária vyžiadala namaľovanie obrazu. „Pozorne sa zahľaď na moju podobizeň,“ povedala Ide v marci 1951, „stojím na zemeguli a pevne na ňu kladiem svoje chodidlá. Výrazne vidíš moje ruky, ako aj tvár, vlasy a šatku na hlave. Všetko ostatné je akoby v hmle. Teraz ti vysvetlím, prečo prichádzam v takejto podobe. Stojím ako Žena pod krížom. S hlavou, rukami a nohami ako má každý človek. Prizri sa pozorne – ako má Syn človeka. Telo je však akoby z Ducha, pretože z Otcovej vôle prišiel Syn. Teraz má však prísť na svet Duch, a preto chcem, aby ste sa za to modlili. Stojím na zemeguli, pretože sa to týka celého sveta... Zobrazené stádo oviec predstavuje národy celého sveta, ktoré nenájdu pokoj, až kým si neľahnú a nebudú hľadieť na kríž, stredobod sveta.“ Na Idinu otázku, aký význam majú lúče, ktoré vychádzajú z jej rúk, „Pani“ odpovedala: „Sú to tri lúče: lúč milosti, spásy a pokoja. Skrze milosť môjho Pána a Učiteľa poslal Otec svetu z lásky k ľuďom svojho jednorodeného Syna ako Spasiteľa. Obaja chcú teraz poslať Ducha Svätého Pravdy, ktorý jediný môže byť pokojom. Čiže: milosť, spása a pokoj.“ Obraz skutočne zachytáva Pannu Máriu, ktorá stojí pred Kristovým krížom. Samotná téma kríža je v posolstvách veľmi častá. Je úzko spätá s obsahom novej dogmy. „Vidím svet ponorený do tmy,“ hovorí Ida počas jedného zo zjavení, „zrazu počujem Pani, ako volá a ukazuje pritom na kríž: ,Zanes ho znovu na svet.‘“ Prostredníctvom mnohých obrazov Panna Mária ukazuje, že jej povolanie vo vzťahu k ľudstvu je jedinečným spôsobom spojené s krížom, čiže s tajomstvom spásonosného utrpenia a smrti jej Syna. Pán a Učiteľ si vyvolil Ženu, jedinú zo všetkých národov, nazývanú Miriam alebo Mária. Táto žena bola služobnicou Pána. Porodila podľa Otcovej vôle Syna človeka, a preto musela byť spojená s Cirkvou a krížom. Táto Žena stojí pred tebou ako Spoluvykupiteľka, Prostrednica a Orodovnica. Všimnime si význam prvého z týchto titulov.
Keďže Panna Mária vo chvíli zvestovania súhlasila, že bude matkou Mesiáša, začala sa jej účasť na dráme vykúpenia.
Jej spoluúčasť na Synovej obete, ktorú jej Simeon predpovedal v chráme, sa uskutočňovala počas celého Ježišovho verejného účinkovania. Stratenie a nájdenie dvanásťročného Ježiša v jeruzalemskom chráme bolo jednou z epizód na ceste tejto spoluúčasti. Avšak jej osobný podiel na Spasiteľovom poslaní dosiahol svoj vrchol počas jeho umučenia a smrti na kríži. Druhý vatikánsky koncil pripomína, že „toto spojenie matky so Synom na diele spasenia sa prejavuje od času panenského počatia Krista až do jeho smrti“ (Lumen Gentium 57). S týmto tvrdením je v dokonalom súlade vysvetlenie, ktoré podala Panna Mária v jednom zo zjavení: „Otec a Duch Svätý si vyvolil Pannu Máriu za služobnicu Pána. Skrze toto vyvolenie bola od samého počiatku predurčená na Spoluvykupiteľku, Prostrednicu a Orodovnicu všetkých národov. Ale až pri smrti Syna človeka, Ježiša Krista, sa stala Spoluvykupiteľkou, Prostrednicou a Orodovnicou.“ Panna Mária najviac „spolucítila“ s Ježišom v tom, čo „vytrpel vo svojej duši a tele, čím potvrdila svoju ochotu podieľať sa na spásnej obete svojho Syna a spojiť svoje materinské utrpenie s jeho kňazskou obetou“ (Ján Pavol II., generálna audiencia z 2. 4. 1997). Je udivujúce, že Panna Mária v jednom zo svojich posolstiev priznáva, že doteraz ju nikdy v spoločenstve Cirkvi oficiálne nenazvali „Spoluvykupiteľkou“. Ale zároveň upresňuje: „Neprinášam nijaké nové učenie... Povedz to teológom, že všetko môžu nájsť v knihách“ (iste sa jedná o Sväté písmo).
Prečo Panna Mária chce, aby sme ju v našej dobe slávnostne uznali za našu Spoluvykupiteľku? Pretože nás chce priviesť ku krížu, jedinému zdroju spásy a pokoja, od ktorého sa, žiaľ, ľudstvo mnohorako vzdialilo. Prvým prejavom tohto vzdialenia sa je odtrhnutie lásky od obety, čiže propagovanie samoľúbej a príjemnej lásky, za ktorou sa nevyhnutne skrýva útlak a krivda konkrétnych ľudí. „Akoby som kráčala s ,Pani‘ po svete. Zrazu pred sebou vidím nápis s veľkými písmenami: PRAVDA. Nahlas ho čítam a ideme ďalej. ,Pani‘ potriasa hlavou a vyzerá pri tom vážne a smutne. Pýta sa ma: ,Vidíš lásku k blížnym?‘ Pozerám sa na svoje ruky a odpovedám: ,Ruky sú prázdne...‘ Zatiaľ čo vidím pred sebou nekonečnú prázdnotu, počujem, ako sa ma ,Pani‘ pýta: ,Poriadok? Spravodlivosť? Kde sú?‘“ Egoistická láska, vyhrotená až do stavu nenávisti a pohŕdania voči druhému človeku, zrodila v našom storočí strašné, bratovražedné ideológie. „Usilujú sa nahradiť kríž inými ,krížmi‘,“ hovorí „Pani“ v jednom zo zjavení. Ida vidí obraz „mnohých emblémov, ktoré akoby krúžia vo vzduchu. Medzi nimi spoznávam tie, ktoré patria komunizmu a iným perverzným doktrínam, ktoré ešte len prídu a ktoré sú miešaninou marxizmu a nacizmu.“ Kristov kríž je vyjadrením utrpenia dobrovoľne prijatého z lásky. Čo však znamenajú „kríže“, ktorými sa ľudstvo snaží nahradiť jediný kríž? Nie sú skôr symbolmi hanebne nanúteného, nezmyselného, nepochopiteľného a odľudšteného utrpenia? Desiatky miliónov ľudí boli v našom storočí takto „ukrižované“ v dôsledku vojen, triedneho boja, rasovej nenávisti...! Láska, ktorá je odtrhnutá od obety a starostlivosti o dobro druhého človeka, vedie k najtragickejšiemu roztrhnutiu: medzi krížom a Kristom. Je to význam jedného z Idiných videní: „Vidím pred sebou kríž. Kristus sa zosúva nadol, takže kríž je prázdny. Pani veľmi smutne hovorí: ,Mučenícka cesta sa znovu začína.‘“ „Kultúra smrti“ neveští dobrú budúcnosť. „LÁSKA K BLÍŽNEMU, SPRAVODLIVOSŤ. ,Pani‘ hovorí: ,Ak nebudete podľa nej žiť, bude čoraz horšie a svet bude čoraz väčšmi upadať. Každý musí na to dbať a podľa toho aj žiť.‘“
Mnoho ráz a veľmi dôrazne Panna Mária opakuje, že jedinou záchranou ľudstva pred duchovným a morálnym úpadkom, ktorý prináša so sebou more nezmyselného utrpenia a rozličných katastrof, je návrat ku krížu – žriedlu zmierenia, skutočnej lásky a pokoja na svete. „Varujem kresťanov a hovorím: ,Uvedomte si závažnosť doby! Podajte si ruky! Postavte kríž doprostred sveta! Všetci ste v tejto dobe zodpovední za túto úlohu. Nedovoľte, aby zvíťazil nesprávny duch! Každý deň sa modlite, aby Pán Ježiš Kristus, Syn Otca, poslal svetu Ducha Svätého a aby sa Matka všetkých národov... stala vašou Orodovnicou. To sa stane.“ Návrat ku krížu vedie cez námahu a zároveň krásu opravdivej lásky, ktorá sa dokáže zriecť egoizmu a hľadať skutočné dobro druhého človeka. Inými slovami, ide o spojenie s Kristom v jeho spásonosnej láske, ktorá víťazí aj nad najväčším zlom medzi ľuďmi. Najdokonalejšie sa s Kristom v tomto diele zjednotila Panna Mária – Spoluvykupiteľka s jediným Vykupiteľom. Slávnostné uznanie tejto úlohy Panny Márie v tajomstve spásy bude pre nás mostom viery do jej srdca – priamo do podstaty kresťanského povolania, ktoré spočíva v zotrvávaní pod Kristovým krížom. V najdokonalejšej miere zo všetkých ľudských bytostí to urobila práve Panna Mária. Spojenie Panny Márie s jej Synom v utrpení bolo jedinečné vzhľadom na dokonalú lásku jej Nepoškvrneného Srdca a jej neopakovateľného povolania Matky Božieho Syna. Táto jedinečnosť ju však vonkoncom od nás nevzďaľuje! Práve naopak, robí ju schopnou voviesť nás do tajomstva spoluutrpenia s Ježišom z lásky. Všimnime si, že úloha dogiem v Cirkvi je bez perspektívy viery celkom nepochopiteľná. Viera sa však prejavuje v dôvernom prijatí pravdy. K ničomu inému nesmeruje ani táto dogma. Ide o to, aby sme sa s dôverou privinuli k Srdcu Spoluvykupiteľky, aby sa srdcia detí v láske spojili so Srdcom Matky v uskutočňovaní toho istého diela, ktorým je spása všetkých ľudí. Boh zveril ľudí Matke. Syn predsa povedal: „Žena, hľa, tvoj syn. Hľa, tvoja matka,“ čiže Spoluvykupiteľka, Prostrednica a Orodovnica. Keď Ida Peerdemanová, ktorá zomrela v roku 1996, vyjadrila svoje obavy, či teológovia prijmú toto posolstvo, „Pani“ jej odpovedala: „Dieťa, odovzdaj ho a povedz: ,Tým sa mariánske dogmy skončia.‘ Povedala som: ,Teológia musí ustúpiť pred dielom môjho Syna,‘ čím chcem povedať: ,Teológovia, Syn hľadá pre svoje dielo vždy to, čo je malé a jednoduché. Veríte tomu, čo je malé a jednoduché, ako to učíte iných? Veriť jednoducho! Nemáme čas na dlhé čakanie. Prítomný čas je náš Čas.‘“
(Panna Mária nadiktovala krátku modlitbu a žiadala, aby sa rozšírila a aby sa ju ľudia denne modlili. Preložili ju do desiatok jazykov a spolu s obrázkami „Matky všetkých národov“ sa rozšírila na všetkých kontinentoch. Jej teologický zmysel obšírnejšie vysvetlíme v ďalšom čísle nášho časopisu.)
„Svet sa natoľko pokazil a ponoril do materializmu, že je najvyšší čas, aby sme ľuďom znovu odovzdali jednoduchú vieru. A to je všetko, čo potrebujú – kríž so Synom človeka. Vy, starší na tomto svete, učte svoje deti, aby sa vrátili ku krížu. Pomôžem vám ako Matka všetkých národov.
Všetky národy majú prosiť o pravdivého a Svätého Ducha. Preto som dala túto krátku, zato však silnú modlitbu. Celý svet speje k úpadku. Nech sa ľudia dobrej vôle každý deň modlia za príchod Ducha Svätého nasledujúcu modlitbu:
,Pane Ježišu Kriste, Syn Otca, zošli teraz na zem svojho Ducha. Daj, nech Duch Svätý prebýva v srdciach všetkých národov, aby boli uchránené od skazy, nešťastia a vojny. Kiežby Matka všetkých národov ... bola našou Orodovnicou. Amen.‘“
„Matka všetkých národov“ zároveň sľubuje, že všetci, ktorí sa budú modliť túto modlitbu, budú vypočutí – v súlade s vôľou Otca, Syna a Ducha Svätého. Táto modlitba slúži na vykúpenie sveta. Modlite sa ju pri každej činnosti. Rozširujte ju v kostoloch aj prostredníctvom moderných komunikačných prostriedkov. Nech sa ľudia tohto sveta naučia prosiť „Matku všetkých národov“, ... aby bola ich Orodovnicou, aby sa svet zachránil od úpadku, katastrofy a vojny.
„Toto je moje posolstvo, ktoré vám dnes prinášam, pretože prichádzam, aby som vám povedala, že chcem ZACHRAŇOVAŤ DUŠE. Spolupracujte so mnou na veľkom diele záchrany sveta!“
P. Andrzej Trojanowski TChr
Zjevení Panny Marie v Amsterdamu
mystidea.webnode.cz/…/zjeveni-panny-m…
19.08.2012 14:04
Na svátek Zvěstování 25. března 1945 měla tehdy čtyřicetiletá prostá úřednice Ida Peerdemanová první vidění Matky Boží, která se později představila jako „Paní všech národů“. (L: když paní, tak by jim měli poslouchat všechny národy-neposlechli její vzkaz z Fatimy. Dle Lu 1,48 kralický překlad z r.1613: „od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové“-zatím to nedělají) Ukázala Idě významné světové události, které často přesahovaly její chápání; v nich Matka Boží varovala před velkou katastrofou, která hrozí světu a Církvi, pokud nedojde k obrácení. (L: O tom strašnějším Božím trestu než Potopa světa, kdy ohněm padajícím z nebe jako na homosexuální Sodomu zahyne spousta lidí, ač menšina přežije, informovala Panna Marie před svou soškou z Amsterodamu v Akitě v Japonsku r.1973-1981 www.youtube.com/watch ) Z těchto oznámení se už mnoho naplnilo: „Studená válka“ (23. poselství), přistání na Měsíci (7. poselství), pád komunismu (5. poselství), hospodářská válka, bojkot a měnová krize (14. poselství) atd. 11. února 1951 předpověděla II. vatikánský koncil, 19. února 1958 předpověděla smrt papeže Pia XII. na začátek října 1958; pozoruhodné je, že Maria prorokovala mnohé, co tehdy nikdo nemohl tušit – ani v nejmenším však Ida, vizionářka.
Druhé období zjevení
nastává od r. 1950, když papež Pius XII. vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie.
( Dogma o nanebevzetí Panny Marie bylo vyhlášeno papežem Piem XII. dne 1. listopadu 1950 apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus. Praví se v ní, že „Neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Maria byla po dokončení běhu pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy.“ Toto dogma nic neříká o tom, zda Panna Maria zemřela a byla hned vzkříšena, nebo byla vzata do nebeské slávy bez porušení smrti. V každém případě však její přítomnost v nebi s tělem i duší je v katolické víře předobrazem a zárukou přítomnosti církve ve společenství Nejsvětější Trojice a našeho pozemského putování. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie katolická církev slaví 15. srpna.
Toto přesvědčení je dogmatem katolické církve, je však (nikoliv však jako dogma) značně rozšířeno i v řadách věřících pravoslavných církví. Naproti tomu drtivá většina protestantských denominací je odmítá, neboť o tělesném nanebevzetí Panny Marie se Bible nikde nezmiňuje. cs.wikipedia.org/wiki/Dogma_o_nanebev…)
Panna Maria objasňovala svůj titul „Paní všech národů“, dala modlitbu, která slouží k záchraně světa před zánikem, neštěstím a válkou, a prosila proto, aby byl namalován a rozšířen obraz, který ji ukazuje jako Paní a Matku všech národů. Mluvila o posledním mariánském dogmatu, které má přijít a po jehož vyhlášení má svět zakusit pravý mír: dogma o Marii Spoluvykupitelce, Prostřednici a Přímluvkyni.
Titul Paní všech národů
27. poselství z 11. 2. 1951 začíná slovy: „Jsem Paní, Maria, Matka všech národů. Můžeš říct: Paní všech národů nebo Matka všech národů, ta, která byla kdysi Marií…“ Matka Boží zdůraznila slovo „všech“. Zůstává tou Marií, jak ji zná svět, přesto však uznáním titulu „Paní všech národů“ či „Matka všech národů“ akceptujeme její univerzální poslání pro všechny lidi. Maria vysvětluje: „Při svém odchodu dal náš Pán Ježíš Kristus národům jediným gestem Miriam neboli Marii jako Paní všech národů. Řekl přece slova: Ženo, hle, tvůj syn! Synu, hle, tvá matka! Tímto gestem udělil Miriam neboli Marii tento nový titul.“ (43. poselství) Když budeme Marii pod tímto titulem vzývat, naplní se její přislíbení: „Pod tímto titulem zachrání svět.“ (45. poselství)
Obraz Paní všech národů
Ida vidí Marii už během druhého zjevení tak, jak je Maria znázorněna jako Paní všech národů na milostném obrazu. Maria si přála rozšíření tohoto obrazu a modlitby po celém světě a slíbila milosti pro duši a tělo všech, kteří se budou před obrazem modlit. Obraz ji ukazuje stojící před křížem na zeměkouli a z jejích rukou vycházejí paprsky milosti, vykoupení a míru a září na národy světa, které jsou zobrazeny jako ovce. Mariiny ruce, nohy a obličej jsou jako lidské, ale tělo jako z Ducha, kterým je zastíněna. Stojí před křížem, protože je s Ježíšem sjednocena v oběti na kříži. Svět nenajde dříve klid a mír, dokud se neobrátí ke kříži.
Modlitba Paní všech národů
Dne 11. února 1951, ve výroční den prvního zjevení v Lurdech, praví Paní všech národů Idě: „Modli se pod křížem:
Pane Ježíši Kriste, Synu Otce, sešli nyní svého Ducha na zem.
Dej, ať Duch Svatý přebývá v srdcích všech národů, aby byly uchráněny před zkázou, neštěstím a válkou.
Kéž Paní všech národů, která byla kdysi Marií, je naší Přímluvkyní.
Amen.“
Pak pokračuje: „Dítě, ta modlitba je tak krátká a jednoduchá, že se ji může každý ve svém jazyce modlit před křížem. A ti, kteří kříž nemají, se ji mohou modlit jen tak, sami pro sebe, v duchu. To je poselství, které ti chci předat právě dnes. Přicházím, abych oznámila, že chci spasit duše. Spolupracujte všichni společně na tomto velkém světovém díle. Kéž by se každý lidský tvor pokusil vydat se touto cestou.“ Paní zvedá prst a říká: „První a nejvyšší příkaz je láska.“
V 38. poselství Paní vysvětluje: „Tato modlitba je dána k nápravě světa. Modlete se ji, ať děláte cokoli. Nechť je tato modlitba šířena v kostelích pomocí moderních prostředků. Lidé na tomto světě by se měli naučit modlit se k Paní všech národů, která byla kdysi Marií, a prosit ji, aby jakožto Přímluvkyně zachránila svět před zkázou, úpadkem, neštěstím a válkou.“ Později říká: „Paní zachrání svět skrze tuto modlitbu. Znovu opakuji svůj slib.“ (46. poselství)
Poslední dogma
Maria oznamuje poslední mariánské dogma, které má ještě papež vyhlásit „po mnohém boji“. Poté slibuje světu pravý mír.
V 34. poselství čteme: „Dobře se dívej a poslouchej… Stojím na zeměkouli před Vykupitelovým křížem jako Spoluvykupitelka, Prostřednice a Přímluvkyně. Skrze vůli Otce přišel na svět Vykupitel. K tomuto účelu použil Otec ženu. Vykupitel dostal právě od ženy maso a krev, tedy tělo. Kladu důraz na slovo »právě«. Od mého Pána a Mistra obdržel Vykupitel své Božství. Tímto způsobem se Paní stala Spoluvykupitelkou. Řekla jsem: Tato doba je naší dobou. To znamená, že Otec a Syn chtějí v dnešní době poslat do celého světa Spoluvykupitelku, Prostřednici a Přímluvkyni.“
Bůh chtěl, aby nejčistější ze všech žen měla spoluúčast na vykoupení, na utrpení a vítězství, ale ne jako rovnocenná, nýbrž jako služebnice Páně, spolu „s“ Vykupitelem Ježíšem Kristem.
Maria objasňuje: „Teprve při odchodu Pána Ježíše Krista začalo spoluvykupitelství. Teprve při odchodu Pána Ježíše Krista se stala Prostřednicí a Přímluvkyní. Teprve při svém odchodu dal Pán Ježíš Kristus národům Paní všech národů. Nastal čas, aby byl tento titul rozšířen po světě.“ (42. poselství) Rozšíření obrazu a modlitby k Paní všech národů jsou přípravou pro dogma, jehož vyhlášení bylo zjeveno vizionářce 31. května 1954 v jedné vizi.
Proroctví
Paní všech národů dala proroctví, která jsou důkazem pravosti celého zjevení: „Znamení jsou obsažena v mých slovech.“ Ukázala vizionářce založení státu Izrael tři roky před jeho vznikem s poznámkou: „A Jahve se stydí za svůj národ.“ Předvídala, že tím bude spuštěn nedozírný řetěz nenávisti, násilí a smrti.
Zatím co proroctví vyslovená v prvním období byla už naplněna, je naproti tomu mnoho jiných slov Paní, která jsou našemu porozumění utajena. Tak mluví Paní mnohokrát o orientálních národech, o Káhiře a Jeruzalému, o světě rozděleném na dvě části, o panteru, který se rozběhne ke skoku na Evropu. Znepokojující je Idina vize, v níž vidí řeku Odru rudou krví s výběžky na západ. (Odra pramení v Česku a teče přes západní Polsko, dále vytváří severní 187 km dlouhou hranici mezi Polskem a Německem. Ve Štětínské deltě severně od polského Štětína se řeka ve třech ramenech (Dziwna, Svina a Peene) vlévá do Baltského moře. Pramení pod Fidlovým kopcem v Oderských vrších na Moravě (Olomoucký kraj), v Česku protéká českou částí Slezska (Moravskoslezský kraj); v Polsku Slezským vojvodstvím, Opolským vojvodstvím, Dolnoslezským vojvodstvím, Lubušským vojvodstvím a Západopomořanským vojvodstvím; a v Německu Braniborskem a Meklenburskem-Předním Pomořanskem. cs.wikipedia.org/wiki/Odra)
Maria mluví o velkém časovém obratu (snad naráží na „novou dobu“ od r. 1968) a nechává Idu zakusit na vlastním těle působení chemických bojových látek. Pro Idu bylo namáhavé pochopit věci ze slov, která byla tehdy ještě neznámá. Maria naléhá, aby se také Církev připravila k boji, který bude veden v duchovní oblasti a proti křesťanstvu. Mluví o prázdných kostelích (v r. 1950 byly kostely ještě plné) a o „duchu trojúhelníku“ (L: zednářství) , který se v Německu pokusí proniknout a klamat lidi. Zdá se, že dnes prožíváme naplnění politicko-křesťanského boje, který předpověděla před 50 lety.
Paní mluví však také o moci a prostředcích Církve v Římě, která by mohla ještě mnoho k dobrému obrátit. Ida vidí papeže a patriarchu východní církve, také kroky směřující k anglikánské církvi, které jsou papežem Janem Pavlem II. pěstovány s cílem sjednocení.
Slova k Německu
„Ubohé, ubohé Německo! Vezměte přece kříže a postavte je doprostřed! Probuďte duchovní! Začněte zezdola! Prostí lidé musí být k němu opět přivedeni. Věz, že to jde!“ (20. poselství) „V této zemi se musí tvrdě, tvrdě pracovat, aby se zbloudilí lidé vrátili zpět k tomuto středu, ke kříži. Kněží je příliš málo, ale laiků je hodně. Proveďte mezi laiky velkou akci, abyste je vyburcovali k tomuto cíli! Právě Německo mi leží velmi na srdci. Matka Boží pláče nad dětmi Německa.“
Největší zázrak
Centrální událost, kterou Paní staví do středu, je „každodenní zázrak“ mše svaté, protože mnozí už neznají nesmírnou sílu a význam svaté Eucharistie. Vyzývá k účasti na mši svaté, k obrácení ke kříži, který musí být zase ve světě postaven, aby národy nebyly svedeny do úpadku a tím do záhuby. Tomuto největšímu zázraku je věnována celá druhá část zjevení; nachází se v knize „Eucharistické zážitky“. „Národy, pamatujte přece na každodenní zázrak, který vám daroval Pán Ježíš Kristus. Dal vám ho, abyste ho každodenně prožívali… Přiveďte své děti k Pánu Ježíši Kristu. Naučte je znovu modlit, jak vás to učí Paní všech národů, modlit se její modlitbu. Přiveďte své děti zpět k oběti. Přiveďte své národy zpět k oběti!“ (51. poselství)
„Až přijde čas Pána Ježíše Krista, zpozorujete, že zmizí falešní proroci, válka, nerovnost, nejednota. Nyní ten čas nastává. To vám říká Paní všech národů.“ (51. poselství) Tímto příslibem nám chce Maria dodat odvahu, abychom se nevzdávali v této těžké době zkázy, neštěstí a válek. Slibuje, že její obraz a modlitba jako sněhové vločky dosáhnou do všech koutů země a rozdrtí satanovu hlavu. Aby se toto připravilo, vyzývá všechny lidi dobré vůle, aby bylo ustanoveno poslední mariánské dogma a mohlo být dobyto vítězství nad všemi mocnostmi temnot.
Duchovní boj
V době po 2. světové válce, kdy ještě všude zuřila hrůza a strach před dalšími válkami, mluví Paní všech národů ve svých poselstvích o novém druhu války, o válce v duchovní oblasti. Prorokuje velké bouře, kterými Církev projde. Ida vidí, jak Paní ochraňuje svou rukou Svatopetrský dóm a říká: „Má a musí být ochráněn. Hrozně sem proniká jiný duch.“ (20. poselství) Připojuje: „Nadejde boj! Bude prudký, vzplane. Ještě jsme to zdaleka nezvládli.“ Doporučuje naléhavě, aby se Církev starala o „mínění nejmenších“ a pěstovala evangelizaci mezi prostými lidmi.
V 52. poselství hovoří o celibátu: „Celibát je stále ještě velkou silou Církve. Jsou však takoví, kteří to chtějí jinak. Jen však v ojedinělých výjimkách. Řekni to!“ Tehdy si nikdo nemohl představit, že by celibát mohl být tak silně pomlouván, torpédován, jak je to dnes běžné. 44. poselství: „Nacházíme se v předvečer velkých rozhodnutí. Nacházíme se v předvečer těžkého tlaku. Nepřítel našeho Pána Ježíše Krista pracoval pomalu, ale jistě. Hlídky jsou rozestavěny. Jeho práce už končí. Národy, jste varovány! Duch nepravdy, lži a podvodu strhne mnoho lidí na svou stranu. Církve budou ještě více rozptýleny.“
Pravý mír
Maria předpovídá ve svém 45. poselství: „Abych prokázala, že jsem Paní všech národů, řekla jsem doslova: Velké mocnosti padnou, padnou mocní, nastane politický a hospodářský boj, dejte pozor na falešné proroky, varovala jsem vás před meteory, dále jsem předpověděla katastrofy, přijdou přírodní katastrofy, stojíme před velkými rozhodnutími, stojíme před velkým tlakem.“
V tomto poselství vyslovuje symbolické číslo „53“, které snad poukazuje na rok 2003, když politika Evropy mluví o jednotě a míru, ale přitom chce přiznání k Bohu vymazat ze své základní charty. Paní dále pokračuje: „53. Národy Evropy, semkněte se! Je to Paní všech národů, která to k vám volá. Spojte se ne proto, abyste porazily nepřítele, ale abyste ho získaly na svou stranu (L: v čase po VAROVÁNÍ z nebe, když bude ruská komunistická armáda na Rýnu a mnozí ruští vojáci se obrátí ke Kristu dle proroctví P. Nectou). Tak jako byste měly být zajedno v politice, buďte sjednoceny i v Duchu Svatém. Země je vystavena velkému tlaku. Nepřítel číhá. Římská Církvi, chop se příležitosti!“ (L: 11.10.1962 začátek 2.vatikánu+53let=r.2015)
A nyní slibuje Paní všech národů, že daruje pravý mír: „Ale ještě letos se budou muset národy spolu s Církví – rozuměj dobře, spolu s Církví! – modlit mou modlitbu… Vyřiď, že nastal čas!“ V následujícím poselství uvádí Maria ještě jednou: „Falešný duch vládne světem. Moderní pohanství, humanismus, ateismus, socialismus a komunismus ovládají svět.“ Pokračuje: „Nejen tyto, ještě zcela jiné síly ohrožují tento svět. Národy, hledejte přece pravdu! … Národy, semkněte se! – 53 je rokem Paní všech národů, v němž musí být s Paní seznámeny všechny národy pod tímto jejím novým titulem. 53 je rokem, v němž se odehrají velké světové události a budou hrozit světové katastrofy (L: 11.10.1962 začátek 2.vatikánu+53let=r.2015). Proto vás Paní prosí, abyste se modlili tuto modlitbu.“
Těžký tlak, který od atentátů v září 2001 doléhá na svět a dotýká se každé země a všech oblastí veřejného života, se pro nás stal smutnou jistotou. Maria viděla všechno dopředu a proto prosila už před 50 roky, aby její pokyny byly uposlechnuty. Slibuje (47. poselství): „Dojde k veliké události, k Mariině korunovaci a k vyhlášení dogmatu Marie jako Spoluvykupitelky, Prostřednice a Přímluvkyně. Ale nejprve ať Církev a národy oslovují Paní tímto jejím novým titulem. A ať se modlí její modlitbu a tím odvrátí zkázu, neštěstí a válku! Když tak učiní, oddechnou si národy Evropy po r. 54. (L: 11.10.1962 začátek 2.vatikánu+54let=r.2016)“ S číslem „54“ udává Maria další symbolické datum. Budoucnost ukáže, kdy tento okamžik nastane – „Během let to vyjde najevo,“ jak řekla Matka Boží.
Závěr
Poselství Paní všech národů v Amsterdamu jsou vážná, naléhavá a jasná. Nechtějí vzbudit úzkost, nýbrž varovat před nebezpečími, aby je bylo možno zažehnat a vyhnout se jim. Přitom nabízí všem národům svou mateřskou pomoc a jako zbraň nám dává modlitbu k Duchu Svatému.
Kdo z nás zůstane stát pod křížem jejího Syna, nebude stržen do víru ideologií a falešných proroků. Bůh jediný zůstává týž. Dělejme to, co nám Matka všech národů říká v 51. poselství: „I vy kráčíte křížovou cestou vzhůru k Synovi! Duch Svatý vám při tom bude pomáhat. Proste ho v této době! Nemohu světu dost zdůrazňovat: Uchylujte se v současné době k Duchu Svatému!“ A loučí se (55. poselství): „Nebuďte zarmouceni, nezanechám vás tu jako sirotky. Přijde On, Utěšitel a Pomocník.“
----
Také v „modré knize (L: dona Gobiho)“ vybízí P. Maria k časté modlitbě k Duchu Svatému:
"Přijď, Duchu svatý, přijď na mocnou přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie, své milované nevětsty!"
ZDROJ : cvrcek.estranky.cz/
Více zde: mystidea.webnode.cz/…/zjeveni-panny-m…
